Jihoafrická republika – Afrika mnoha tváří

Naše cesta do JAR

Délka pobytu:
5 týdnů – květen 2024, srpen/září 2024 (děti 8 a 9 let)

Ubytování:
Iketla Lodge
Honey Guide Khoka Moya Tented Camp
La Kruger Lifestyle Lodge
Mogi Boutique Hotel
Rhino River Lodge
Umzolozolo Private Safari Lodge
Ocean View House
Ukutula Bush Lodge
Petite Provence
Sandals Guest House
Elephant Hide of Knysna
De Denne Country Guest House
a další…

Restaurace:
The Chubby Pig Eatery – Uitspanning
Hoedspruit Brewing Co. – Hoedspruit
Chokka Block – St. Francis Bay
Al Pescatore – Ballito
Den Anker – Kapské Město
Gold Restaurant – Kapské Město
Hussar Grill – Kapské Město
Beluga Cape Town – Kapské Město
Hard Rock Cafe - Kapské Město

Jihoafrickou republiku jsme během jednoho roku navštívili hned dvakrát – na přelomu května a června a poté znovu na přelomu srpna a září. Přestože jsme do země cestovali s lehkými obavami ohledně bezpečnosti, nakonec nás nic zlého nepotkalo a tuto nejjižnější africkou zemi jsme si užili naplno.
Obě cesty jsme si nechali naplánovat cestovní agenturou, díky čemuž jsme měli pokaždé dokonale sestavený program se vším důležitým a zajímavým. V Jižní Africe je těžké vybrat si, co chcete vidět dříve – od safari přes divoké pobřeží dvou oceánů až po moderní krásu měst. Všechno je zde prostě nádherné.
V Jihoafrické republice se jezdí vlevo a platí zde, že každý řídí sám. Není to jako v Ugandě, Tanzanii či Keni, kde vás po celou dobu vozí řidič – tady je to podobné jako například v Namibii, všichni cestují na vlastní pěst. Ze začátku je levostranný provoz trochu dobrodružný, zvlášť hned po příletu, ale člověk si poměrně rychle zvykne. Výhodou je pak naprostá svoboda a kontrola nad vlastním časem.
Nedoporučuje se jezdit po setmění z bezpečnostních důvodů. Místní řidiči často nesvítí, někteří řídí pod vlivem alkoholu a silnice bývají místy ve velmi špatném stavu. Jízda za tmy je proto poměrně riskantní. I přes den je potřeba být ostražitý – v menších městech lidé často přecházejí silnice bez ohledu na provoz (bohužel jsme byli i svědky smrtelné nehody chodce s autem).
Doporučujeme turistům, aby se do ničeho nepletli a nepomáhali cizím lidem – může jít o nastraženou past a člověk se tak může stát obětí trestného činu. Neříkáme, že se to stává na každém kroku, ale opatrnost je na místě. Pokud by přece jen došlo k přepadení, nikdy neklást odpor a dát pachatelům vše, co požadují.
Nechceme nikoho strašit ani odrazovat od návštěvy této úžasné země, ale je důležité si uvědomit realitu. Nám se naštěstí nic nepřihodilo – vyhýbali jsme se podezřelým místům, s nikým jsme se zbytečně nedávali do řeči a pokud někde „zaváněl průšvih“, okamžitě jsme odjeli.
A teď už se pojďme přesunout k příjemnějšímu vyprávění – k safari.

Safari
Právě v Jihoafrické republice máte poměrně vysokou šanci spatřit psy hyenovité. My jsme na ně během našich cest po Ugandě, Tanzanii, Keni, Namibii a Botswaně nenarazili, až zde jsme měli štěstí. Možná i proto jsme se sem po první návštěvě vrátili – napoprvé se nám je vidět nepodařilo, ale při druhé cestě jsme měli na dosah ruky celou početnou smečku. Návrat se tedy rozhodně vyplatil.
Žijí zde také kriticky ohrožení nosorožci. Na rozdíl od jiných zemí se jim v JAR preventivně odstraňují rohy, aby se nestali terčem pytláků. Každá země k ochraně těchto zvířat přistupuje trochu jinak.
Safari se obvykle jezdí brzy ráno zhruba do 10 hodin a poté znovu pozdě odpoledne až do setmění, protože přes poledne jsou zvířata nejméně aktivní a ukrytá v křoví. Byli jsme ubytováni v Honeyguide Safari Tented Camp, kde k bazénu pravidelně chodili pít sloni. My jsme je měli štěstí spatřit už asi hodinu po příjezdu.
Byl to neuvěřitelně adrenalinový zážitek – sedět nehnutě a pozorovat tyto obry, jak procházejí jen pár metrů od vás. Slon může být velmi nebezpečný, zejména osamělý starší samec, který bývá vyčleněn ze stáda a často je frustrovaný. A právě dva takoví se u nás objevili najednou. Naštěstí vše proběhlo v klidu.
Safari lze absolvovat buď v Krugerově národním parku, kde většina lidí jezdí sama, a šance na opravdu výjimečné pozorování je o něco menší, nebo v některé z private game reserves. Tam probíhají dvakrát denně vyjížďky s průvodcem, který je ve spojení s ostatními přes vysílačku. Vy si tak jen užíváte pozorování zvířat. Pro nás jednoznačně nejlepší varianta.
Viděli jsme snad všechno – slony, žirafy, zebry, šakaly, antilopy, hyeny, psy hyenovité, leopardy, lvy, gepardy, nosorožce bílé i jednoho černého, supy, orly, pštrosy i surikaty (na ty je ideální oblast kolem Oudtshoornu).

Pštrosí farmy
V oblasti městečka Oudtshoorn je hlavní obživou místních chov pštrosů na farmách. Není tedy divu, že na jídelníčku restaurací v okolí najdete hlavně pštrosí maso a v obchodech pštrosí suvenýry. My jsme navštívili farmu Highgate Ostrich Show Farm. Dostali jsme průvodkyni, která byla hrozně vtipná a řekla nám spoustu zajímavých informací o pštrosech. Dokonce jsme si pochovali třídenní kuřátka – nebo spíš kuřata, protože pštrosi rostou neuvěřitelně rychle. Na maso se zabíjejí maximálně do 16 měsíců stáří, později už maso není tak chutné. Pokud jsou pštrosi k prodeji, už po 10 dnech si je kupující vyzvedává.
Aby pštros potravu správně strávil, musí zobat i kamínky, které mu ji v žaludku rozmělní. Jedno pštrosí vejce údajně udrží hmotnost až 140 kg. Když se vejce vaří, musí se vařit alespoň dvě hodiny a objemově odpovídá zhruba 24 slepičím vejcím – chuť má ale prý úplně stejnou.
Pštros dokáže být extrémně nebezpečné zvíře. Může člověka zabít tak, že mu drápem podřízne hrdlo nebo roztrhne břicho. A pokud si člověk lehne na zem, dokáže mu zlámat kosti. Utíkat nemá cenu – pštros je druhé nejrychlejší zvíře na krátké vzdálenosti a vyvine rychlost až 70 km/h. Jediné, jak se před pštrosem udržet v bezpečí, je přijít s něčím, co je vyšší než on – nebo prý postačí větve akácie s trny. Pštros se totiž hrozně bojí o své citlivé oči a trny by ho mohly poranit.
Dříve bylo pštrosí peří velmi ceněné – 1 kg měl hodnotu 1 kg zlata, protože zdobilo klobouky dvorních dam po celé Evropě. Pštrosí kůže je druhá nejpevnější hned po klokaní kůži a je také velmi drahá. Využívá se například k výrobě kabelek značky Hermès.
Když pštrosi tvoří pár, samice klade obvykle každý druhý den do hnízda vejce. Když jich je celkem 15, začne na nich sedět – ne že by uměla počítat, ale prostě to pozná. Kuřata se pak vyklubou najednou, i když první vejce je třeba o měsíc starší než poslední. Pokud v páru zemře samec, samice zůstane navždy sama. Pokud zemře samice, samec si najde novou družku. Možná ani vy jste tato fakta o pštrosech nevěděli – a my jen doufáme, že si naše průvodkyně nic nevymýšlela a netahala nás za nos.

Garden Route
Tak se říká celé trase, která vede po pobřeží od Durbanu až po Kapské Město a patří k nejmalebnějším pobřežním trasám na světě.
Dračí hory (Drakensberg) tvoří nejvyšší pohoří Jihoafrické republiky a táhnou se podél hranice s Lesothem. Jsou známé strmými skalními útesy, hlubokými údolími a nádhernými vodopády. Pohoří je oblíbeným cílem turistů díky rozsáhlým trasám. V srpnu ale bylo bohužel vše vyprahlé, a tak žádné vodopády nikde netekly.
Město Durban jsme nakonec vynechali, protože nás absolutně neoslovilo, a jeli jsme rovnou dál do Salt Rock – a to byla dobrá volba. Malé útulné městečko na pobřeží, které bylo velmi příjemné. Ubytovaní jsme byli v úžasném malém francouzském hotýlku Petite Provence – za nás naprostá bomba. Závěrečnou třešničkou byla večeře v italské restauraci Al Pescatore.
Krásným místem na pobřeží je také městečko St. Francis Bay – útesy s velkými vlnami, surfařské místo a luxusní čtvrť postavená v zátoce, která vypadá jako moderní Benátky, protože je zde spousta vodních kanálů. Skvělá je také restaurace s mořskými plody Chokka Block.
Další místa, která stojí za návštěvu, jsou Knysna, Plettenberg Bay a ptačí park Birds of Eden, kde uvidíte zblízka ary, papoušky kakadu, andulky a také knysenské papoušky – ti žijí jen v Jihoafrické republice, právě v okolí města Knysna, a jsou symbolem místní přírody. Skvělé je, že park je vlastně obrovská voliéra: ptáci zde létají, kam se jim zachce, a vy je vidíte klidně na dosah ruky, bez rušivé klece. Kakadua jsme si dokonce pohladili – i když to bylo zakázané, ale on byl prostě neodolatelný: předváděl se a hlavně se hladit nechal.
Na nejjižnějším cípu Afriky leží Střelkový mys, kde se také setkávají dva oceány – Indický a Atlantský. V srpnu je zároveň sezóna velryb jižních, takže je velká pravděpodobnost, že velryby uvidíte i ze břehu. A opravdu – viděli jsme je několikrát. Někdy byly dost daleko, jindy i okem dobře viditelné. Na tyto chvíle je nejlepší dron: v klidu doletíte ze břehu až k velrybě a máte úžasné záběry.
Posledním místem před Kapským Městem, které rozhodně doporučujeme, bylo městečko Hermanus. Byli jsme tam i několikrát na whale watchingu a pokaždé jsme měli úspěch. Jednou byly tedy velké vlny – a naštěstí zrovna děti zůstaly spát na hotelovém pokoji. Cestou zpátky se vlny ještě zhoršily, všichni, kdo seděli na přídi nebo kdekoliv venku, byli nahnáni dovnitř a polovina turistů zvracela. Nám mořská nemoc naštěstí nevznikla, zato jsme se párkrát – možná i víc – báli, jestli loď vůbec bezpečně dopluje do přístavu. Na druhou stranu jsme poprvé viděli velryby skákat tak blízko, protože vlny je baví a víc dovádějí.
Cestou do Kapského Města jsme ještě projeli dvě místa – Betty’s Bay a Boulders Beach, kde jsou velké kolonie tučňáků afrických. Na přelomu května a června jich tam bylo výrazně víc, v srpnu o dost méně. Úplně těsně před branami Kapského Města a zakončením Garden Route je místo Muizenberg Beach – pláž ideální k surfování, proslulá svými barevnými kabinkami na převlékání.

Kapské Město
Město patří k nejkrásnějším městům světa – leží mezi Atlantikem a majestátní Stolovou horou, která spolu s vrcholem Lion’s Head tvoří ikonickou kulisu celého pobřeží. Na Stolovou horu se dostanete pěšky nebo lanovkou. My jsme vyjeli nahoru lanovkou, protože jsme si toto místo nechali na poslední den před odletem. Je odsud krásný výhled na město a všude poskakují damani skalní.
Skvělé místo k odpočinku, procházce nebo pikniku je Signal Hill, odkud jsou také nádherné výhledy na město i Stolovou horu. V přístavu V&A Waterfront panuje živá atmosféra s obchody, restauracemi a výhledem na historický ostrov Robben Island, kde byl vězněn Nelson Mandela. Na ostrov se dostanete lodí a čeká vás prohlídka s průvodcem.
Dominantou města je také Cape Town Stadium, postavený pro mistrovství světa ve fotbale 2010, který dnes slouží především ragby. Jednou z nejbarevnějších a nejfotografovanějších čtvrtí je Bo-Kaap. Leží na svazích Signal Hillu a proslavila se domky v zářivých barvách a dlážděnými uličkami. Upřímně – moc jsme stáli o fotky z tohoto místa, ale i v 10 dopoledne jsme se tam báli zastavit autem, natož vystoupit, a tak jsme čtvrť raději jen rychle projeli a odjeli pryč.
Měli jsme také zážitkovou večeři v podniku Gold Restaurant. Při usazení ke stolu hosté dostanou bubny, podává se ochutnávkové menu ze všech koutů Afriky (cokoliv, co vám chutná, si můžete i přidat) a večeře je prokládaná živou africkou hudbou a tanci. Navíc si tam můžete nechat na obličej namalovat africké motivy. Zkrátka pastva pro všechny smysly.
Asi hodinu a půl od Kapského Města autem leží Mys Dobré naděje. Úžasné místo s výhledem na skalnaté pobřeží, které se zařezává do oceánu. Od parkoviště je to sice menší výšlap do kopce, ale výhled je krásný a stojí za to. Nejlépe uděláte, když si s sebou vezmete dron a na klidném místě bez lidí si pořídíte skvělé záběry.

Eswatini
Cestou přes Jihoafrickou republiku jsme projeli a jednou přespali i v království Eswatini (dříve Svazijsko). Je to malá královská země mezi Jihoafrickou republikou a Mosambikem, ideální na 2–4denní „slow travel“ s krátkými přejezdy, levným ubytováním a přátelskou atmosférou. Nejlépe se sem jezdí v období sucha (květen–září). Řídí se vlevo a všude berou jihoafrické randy (vedle lilangeni).
Země je při běžné obezřetnosti bezpečná, silnice jsou slušné a parky kompaktní – Eswatini je tak skvělou, klidnější „mini-Afrikou“ na dosah od Krugeru i Dračích hor. Jediné, co vás může trochu otrávit, je hraniční kontrola. Musíte projít asi čtyřmi přepážkami a na každé dostanete razítko nebo potvrzení. Asi tím potřebují nějak zaměstnat úředníky – jiný smysl jsme v tom neviděli. Naštěstí jsme nenarazili na frontu, jinak bychom tam byli ještě dnes.
Byli jsme se podívat i na tradiční kmenové tance a ve staré vesnici, kde lidé ukazují, jak se v Africe žilo dříve – a někde možná ještě i dnes.

Naše tipy

Co navštívit: Určitě navštivte jednu, ale raději více private game reserves, udělejte si pěší túru v pohoří Drakensberg, zajeďte si v Hermanusu lodí za velrybami a rozhodně by na vaší cestě nemělo chybět Kapské Město a návštěva Stolové hory.

Omezení pro děti: Na žádná omezení jsme v Jihoafrické republice nenarazili. Doporučujeme ale mít s sebou okopírované rodné listy.

Tipy na jídlo: Určitě ochutnejte pštrosí maso, na pobřeží si dejte jakékoliv mořské plody a jako tradičně v Africe – všude dělají výborné krémové zeleninové polévky. Skvělé hot dogy jsme měli v Hoedspruit Brewing Co.

Co nedělat / na co si dát pozor: Pozor na dálnici N2 v úseku mezi Durbanem a East Londonem (Port Elizabeth). Z většiny jde o silnici s jedním jízdním pruhem a dost rozbitou vozovkou, někdy tam vlastně nebyl ani asfalt. Plánujte si tedy cestu delší, než vám řekne například Google Maps. Nejezděte po setmění a nedávejte se do řeči s cizími lidmi.

Od sluncem zalité Kapské rezervace přes majestátní Drakensberg až po pulzující Johannesburg nabízí Jihoafrická republika nesčetné zážitky a důvody k obdivu. Ať už sem člověka přivede touha po dobrodružství, poznání nebo inspiraci, dokáže se nesmazatelně zapsat do jeho srdce jako země, kam se stojí za to vracet.

Více fotografií naleznete vGalerie- JAR