Namibie- Země kontrastů

Namibie, Botswana a Zimbabwe

Naši cestu do Namibie, stejně jako do dalších afrických destinací, jsme svěřili odborníkům z cestovní kanceláře. Dodalo nám to jistotu, že všechno proběhne hladce, což je v zemi, kde člověk nezná místní poměry, k nezaplacení. Program nám připravili přesně podle našich přání, dokonce s vloženými zastávkami v Botswaně v národním parku Chobe a v Zimbabwe u Viktoriiných vodopádů. Po přistání ve Windhoeku nás ale hned čekalo překvapení. Na imigračním po nás chtěli rodné listy dětí, ačkoli jsme cestovali jako rodina se stejným příjmením. Naštěstí jsme je našli mezi fotkami v telefonu a po menším zdržení nám dali zelenou. Následovalo převzetí auta a instruktáž, jak vyměnit kolo – v Namibii prý běžná zkušenost.

Vyjeli jsme na náš roadtrip, a hned první výzvou byl levostranný provoz. V kombinaci s městskými křižovatkami se to neobešlo bez zmatků, ale po dni už se volant držel téměř automaticky. Windhoek jsme objevovali během dvou dnů. Městem jsme se procházeli kolem kostelíku, navštívili i místní slum Katutura, kde jsme ochutnali zvláštní delikatesy – pečené hovězí maso posypané kořeněnou solí i pražené červy. V restauracích pak přibyly další místní speciality: guláš z drštěk a smažené „fat cakes“, chutnající jako koblihy bez cukru.

Z hlavního města jsme zamířili k Atlantiku, do Lüderitzu. Cesta byla téměř bez provozu, připadali jsme si, jako bychom přistáli na Marsu. Asfaltka se brzy změnila v prašnou cestu, a tak jsme museli upustit pneumatiky. U opuštěného nádraží Garup jsme se zastavili a sledovali, jak písek postupně pohlcuje celé budovy. Při příjezdu do města jsme zjistili, že kufr auta je plný jemného písku. Teprve tehdy nám došlo, proč nám tak podrobně ukazovali, jak otevřít odvětrávání. Lüderitz nás přivítal sychravým chladem – teplota sotva dosahovala deseti stupňů.

Plavba za tučňáky se musela odložit, a tak jsme ráno zamířili do opuštěného diamantového městečka Kolmanskop. Nejlepší doba je právě při východu slunce, kdy se paprsky derou skrz okenní otvory domů už z poloviny pohřbených v dunách. Těžko říct, co fotit dřív – každá místnost měla svůj vlastní, neuvěřitelně fotogenický půvab. Odpoledne jsme se konečně dostali na loď za tučňáky, kteří se ale ukázali jen z velké dálky na vzdáleném ostrůvku. Den jsme zakončili procházkou po pláži.

Další etapa nás vedla k Fish River Canyonu. Přijeli jsme právě včas, abychom viděli západ slunce nad druhým největším kaňonem světa. Okraje tu nejsou nijak zajištěné, a tak má člověk až svíravý pocit závratě. Odtud jsme zamířili do pouště Kalahari, blízko hranic s Jihoafrickou republikou a Botswanou. Cestou jsme navštívili Quiver Tree Forest, kde mezi balvany rostou dnes už vzácné stromy. Na kamenech posedávali damani skalní – zavalitá stvoření podobná morčatům, která byla všude kolem. V Kalahari jsme vyrazili na safari v otevřeném jeepu, viděli přímorožce, skákající springboky, žirafy i zebry. Při západu slunce jsme seděli na teplém písku a zakusovali sušené salámky z oryxe a springboka.

Další zastávkou byla poušť Namib, konkrétně Sossusvlei se svými majestátními dunami. Ty mají čísla, a Duna 40 se ten den stala jen naší. Vystoupali jsme, ale vítr a štípající písek nás vyhnal zpátky dolů. Solná pánev s mrtvými stromy už byla plná turistů, ale i tak působila jako z jiného světa. Dopolední příjemný chládek se během dvou hodin změnil v horko o téměř dvacet stupňů vyšší. Po prohlídce Sesriemského kaňonu jsme se vrátili na hotel a další den nás čekal přesun do Swakopmundu a Walvis Bay.

Právě Walvis Bay se ukázalo být nejútulnějším městem celé cesty. Na pláži s lachtany jsme poprvé zapadli. Gumy jsme měli upuštěné málo, a tak se auto zabořilo až po nápravu. Už jsme volali půjčovnu, když kolem projel místní průvodce s obřím autem. Nabídl nám pomoc, vytáhl nás z písku, upustil pneumatiky a popřál hezkou dovolenou. Díky tomu jsme se dostali dál a projížděli přímo kolem stovek lachtanů. Jakmile jsme vystoupili, celá kolonie s nespokojeným křikem zmizela v moři. Bylo to fascinující. Po cestě jsme narazili na šakaly i na hejno plameňáků.

Další den nás čekala plavba po zálivu. Lachtani a pelikáni skákali přímo na loď, zvyklí na krmení od turistů. Po návratu jsme přesedli do jeepů a vydali se na duny – jízda po písku připomínala horskou dráhu. Pak přišly čtyřkolky a sandboarding. Děti byly nadšené, nám zůstala vzpomínka na strach při sjezdech i na litry písku v kapsách. Sandboarding na břiše ale měl své kouzlo, i když cesta zpět nahoru už méně.

Cestou na sever jsme se ještě zastavili v Cape Cross Seal Reserve. Kolonie lachtanů čítající desetitisíce jedinců byla neuvěřitelná, jen ten zápach byl skoro nesnesitelný. Damaraland nás přivítal červeně zbarvenou krajinou a obrovskou žulovou horou Spitzkoppe. Navštívili jsme zkamenělé stromy, 6000 let staré nástěnné malby v Twyfelfontein i vesnici kmene Khoisan. Himbové v okolí se zase vyznačují tradicí potírání těla červenou hlínou smíchanou s tukem.

Následoval národní park Etosha. Dva dny jsme bloudili autem sami, moc zvířat jsme neviděli a navíc jeden musel řídit. Až třetí den s průvodcem se nám otevřela pravá tvář parku – lvi, stáda žiraf a hlavně černý nosorožec, který se znenadání vynořil z roští. Byl nervózní, všechny zvířata od napajedla vyhnal a bez napití zase zmizel. Pozorování zvířat u napajedla z dřevěné pozorovatelny patřilo k nejsilnějším okamžikům – přišla sloní rodina i vysoké žirafy.

Na severu Namibie jsme se dostali až k hranicím s Angolou a Botswanou. Hotel dostupný jen po vodě jsme měli téměř sami pro sebe. Kluci vyrazili na ryby a ulovili tiger fish. Odpolední vyjížďka po řece Zambezi odhalila krokodýly, hrochy i stovky ptáků. Poslední namibijské ubytování bylo na hranicích s NP Chobe. Spali jsme ve stanech, kam si našla cestu místní kočka a nakonec s námi strávila noc v posteli. Spánek ve stanu přináší zvláštní kouzlo – slyšíte každý zvuk zvířat kolem, ale v noci je zima a ve dne nesnesitelné vedro.

Proto jsme se rozhodli vydat se přes hranice do Botswany. Ubytovali jsme se nedaleko Chobe NP, a hned další dny patřily safari – ráno od pěti, pak snídaně a odpolední vyjížďky. Řidič byl skvělý, mluvil málo, ale vždy našel to, co jsme chtěli. Stáda slonů u řeky, lví smečka, páreček leopardů, spousta antilop a buvolů. Tři dny utekly jako nic.

Závěr cesty patřil Zimbabwe. Ubytovali jsme se v nejkrásnějším hotelu celé dovolené a hned odpoledne spěchali k Viktoriiným vodopádům. Poplatek 50 dolarů na osobu otevřel bránu k asfaltovým stezkám s vyhlídkami na vodopády, které i v období sucha působily ohromně. Voda padala do stometrového údolí, mlžný opar se třpytil duhou. Výhled ze zimbabwské strany je zkrátka nejlepší. Přes most je možné dojít i do Zambie, ale vyžaduje to odvahu – všudypřítomní prodejci jsou únavní a vtíraví.

Ve městě jsme narazili na nabídku procházky s gepardy. Ačkoliv jsme tušili, že o záchrannou stanici nejde, děti nás přemluvily. S dvěma gepardy na vodítku jsme šli pomalu krajinou, hladili je, když si lehli, a nakonec to byl nezapomenutelný zážitek. Stejně tak večerní plavba po Zambezi s občerstvením při západu slunce. Očekávali jsme nudu, ale stal se z toho jeden z nejhezčích výletů.

Tak skončila naše měsíční africká cesta. Plná kontrastů, dobrodružství a okamžiků, které se nám vryly pod kůži. A i když jsme se vraceli domů unavení, už teď jsme věděli, že jednou se sem budeme chtít vrátit.

Naše tipy

Co navštívit: Hlavní město Windhoek se 400.000 obyvateli vypadá čistě a hlavně celkem prázdně, při příletu je chvíli těžké se orientovat na jízdu vlevo, hlavně na křižovatkách ale po pár dnech se na to dá dobře zvyknout. Mají tu hezký kostelík.
Pobřežní město Lüderitz a blízké opuštěné diamantové město zaváté pískem Kolmanskop, které je ohromně fotogenické a stojí opravdu zato ho navštívit, nejlépe brzy ráno, kdy tam ještě není mnoho turistů a sluníčko krásně prosvítá okny domů.
Fish river canyon je po Grand canyon druhým největším kaňonem na světě a západ slunce je zde až magický.
Poušť Kalahari je nejstarší pouští na světě, je krásně zbarvená do ruda a cestou je i úžasný Quiver tree forest, se zvláštními stromy a damany skalními, kteří trochu připomínají přerostlá morčata.
Poušť Namib a Sossusvlei jsou místa s úchvatnými dunami, která jsou taktéž fotogenická, hlavně pánev Deadvlei je místem s velkou koncentrací turistů.
Města Swakopmund a Walvis Bay jsou útulná přímořská městečka na břehu Atlantiku a je zde větší zima než ve vnitrozemí, a jezdí se zde hlavně za velrybami, lachtany a také autem offroad po dunách, samozřejmě s průvodcem, občas je to jako na horské dráze a oblíbený je zde i sandboarding, kdy na nějakém prkně na břiše sjedete dunu.
Cape Cross je místo s obrovskou lachtanní kolonií, připravte se ale na obrovský štiplavý smrad a také si dopředu ověřte otvírací dobu.
Oblast Damaraland je krásná krajina zbarvená do červena, žije zde kmen Himbu a Khoisan, kteří mají legrační řeč, jsou zde zkamenělé stromy a 6 tisíc let staré nástěné malby a je tu horko i v nejchladnějším ročním období.
Solná pánev Etosha, je národní park s divokými zvířaty a je to opravdu vyprahlá část země s několika vodními nádržemi pro zvířata, která se sem chodí napájet. Je třeba se předem informovat o otevírací době, protože ta se řídí východem a západem slunce. Dá se zde jezdit na vlastní pěst, ale to pak musíte mít štěstí, nejlepší je zprostředkovat si auto s průvodcem, protože ten je pak od ostatních informován, pokud je někde nějaké zajímavé zvíře a vy toho prostě uvidíte víc.
Oblast Kavango je spíše známá pro pozorování ptactva při jízdě po řekách. I když po všech těch zážitcích se to může zdát jako nuda, určitě je to hezký relax a krajina je zde také hezká. V Namibii je prostě krásné všechno, a stojí za to si na ni udělat čas a projet ji opravdu celou.

Omezení pro děti: Omezení pro děti z hlediska aktivit nebylo žádné, jen jízda na čtyřkolkách nám měla být zamítnuta hned u recepce, přece jen věk 7-8 let ještě na samostatné řízení tohoto těžkého stroje není dostačující a během túry po písečných dunách jsme se častokrát modlili, abychom ve zdraví dojeli do cíle. A z hlediska zdravotního, Namibie je relativně bezpečná a vyspělá země, ale základní očkování a hygienické návyky by člověk a hlavně děti neměli vynechat ani zde. Komáři se v chladnějším srpnu skoro nevyskytují a riziko malárie je zde mnohem nižší než jinde v Africe a hlavně tu nejsou žádné mouchy Tsetse, což je opravdu příjemná změna oproti rovníkovým zemím. A poslední důležitá věc, vždy s sebou mějte i kopii rodných listů dětí, při příletu ho budou nejspíš požadovat a bez něj vás do země nepustí. Pro jistotu ho vozte do každé africké země, člověk nikdy neví.

Tipy na jídlo: Zkuste ochutnat jídlo z masa ze springbok, kudu, zebry, pštrosa nebo krokodýla. Doma se vám tato možnost nenaskytne a zde je to úplně normální a navíc všechno to maso chutná dobře. Dále tu mají rádi pražené moučné červy, ty se z naší rodiny odvážila ochutnat jen mužská část a prý chutnali dobře. Dále tu na trzích i v restauracích dělají proužky hovězího grilovaného masa se speciální kořeněnou solí, kterou ale na maso nasypete, až když je hotové. A guláš z hovězích drštěk prý také chutnal. Pak tu také dělají jako přílohu tzv. fat cake, je to vlastně taková smažená koule těsta, co hodně připomíná koblihy. A v přímořských oblastech určitě nevynechejte ryby a mořské plody, jsou čerstvé a místní je umí udělat dobře

Co nedělat: Nejezdit autem v noci, je bezpečnější jezdit za světla. Vždy když někde zaparkujete, bude vám auto někdo hlídat a za to mu pak nezapomeňte zaplatit. V parcích, kde žijí divoká zvířata nevystupujte z auta, pouze na vyhrazených místech. Nedronujte bez povolení úřadů. Nejezděte po neasfaltovaných cestách, nebo dokonce po pláži v písku s plně nafouklými pneumatikami. Na pláži u lachtaní kolonie si dávejte pozor, kam šlapete, jejich exkrementy jsou cítit na botách i po několika mytí podrážek, a to jakýmkoliv přípravkem. Také pozor na paviány, jsou to agresivní a hlavně dost drzé opice. Nepůjčujte si jiné auto než off-road 4x4, jinak můžete po cestě dost litovat. A poslední věc, čeští občané potřebují do Namibie vízum (stav 2023), při vstupu do země dostanou automaticky jednorázové vízum (pokud ho nemají vyřízené předem). Pokud ale vycestujete během pobytu autem mimo Namibii, třeba na výlet do Botswany, tak už vás nepustí zpět, protože víza se vydávají jen na letišti ve Windhoek. Tak pokud víte, že něco takového vám může hrozit, zažádejte si rovnou o multiple visa.

Namibie představuje fascinující destinaci, kde se mísí moderní africký duch s německým dědictvím. Tato jedinečná kombinace nabízí návštěvníkům nezapomenutelné zážitky, ať už se jedná o objevování historických měst, vychutnávání místní kuchyně, nebo obdivování přírodních krás. Namibie je ideální volbou pro ty, kteří hledají autentický africký zážitek s dotekem evropské historie.

Více fotografií naleznete v Galerie - Namibie